Přímou příčinou mávání americké vlajky je kombinovaný účinek proudění vzduchu a setrvačnosti látky.
Když fouká vítr, molekuly vzduchu se srazí s vlajkou, vyvinou tlak a způsobí její deformaci. Tenká tkanina sama o sobě nemůže zůstat zcela nehybná; rychlost větru se mění a elasticita látky přispívají k pohybu podobnému vlajce-. Tento jev je podobný vlnění pozorovanému při třepání prostěradlem; oba jsou v podstatě procesy přenosu energie přes pružný povrch.
① Z pohledu fyziky: Vlajkové stožáry mají obvykle nahoře otočný mechanismus, který zabraňuje zamotání vlajky. Když proud vzduchu prochází kolem stožáru, rozdíl v rychlosti proudění vzduchu na obou stranách vytváří oblast s nízkým-tlakem. Tento tlakový rozdíl neustále táhne látku a vytváří vlnový-efekt podobný zvednutí křídla letadla. V klidném ránu můžete najít vlajku svěšenou, ale znovu se rozvine, když dojde k narušení vzduchu (jako je proudění vzduchu od chodců nebo vozidel).
② Vliv vlastností materiálu: Americké vlajky často používají směs polyesterové a nylonové tkaniny. Tento materiál má tloušťku mezi 0,1 mm a 0,2 mm a kombinuje propustnost světla a flexibilitu. Testovací údaje ukazují, že rychlost větru 5 km/h stačí k tomu, aby vyvolal viditelné vlnění. Pro srovnání, těžší vlněná vlajka se bude při stejné síle větru houpat o více než 40 % méně.
Podobné jevy jsou v každodenním životě vlastně docela běžné. Například dekorace visící z oken auta se houpou, když jede vozidlo, nebo košile sušící se na balkóně vlají ve větru; to vše je způsobeno stejnými aerodynamickými silami. Dokonce i za bezvětří, když vztyčovač vlajky silou rozvine vlajku, elasticita látky si dočasně zachová svůj natažený stav, čímž vznikne chvilkový efekt „automaticky bez větru“.
